Myšlenky

Mám strašně hodně myšlenek, na které bych se tě chtěla zeptat a na které bych potřebovala odpověď. Rozhodla jsem se pro tebe a od tebe jsem dostala kopačky, které jsem ani dostat nemohla, protože jsme se ani pořádně nepoznali. Nevím, zda se ptát či to nechat být.

Co nám sdělují protichůdné pocity, myšlenky a vnitřní reakce? Stává se vám též, že v jednu chvíli chcete někoho praštit, vynadat mu, ale na druhou stranu vidíte, že by mu to nepomohlo, ale jen ulevilo vaším pocitům? Kdy správně nechat plynout naše emoce a myšlenky a kdyby jsme měli podpořit toho druhého? Kdy máme nad věcmi přemýšlet a kdy pouze jednat? Nevíte někdo, kdy je ten správný čas jednat tak či onak? Máme poslechnout rozum a nebo cit? Kniha od Petra Casanovy: Cítit rozumem myslet srdcem říká mnoho o tomto problému. Mě v tuto chvíli nejvíce oslovuje dopis pro nás od Karmy. Kde nám sděluje, že pozitivní pocity nemusí být správné a naopak negativní pocity nemusí být špatné.

Co teď? Čemu mám věřit? Srdci a nebo rozumu? Co má větší váhu? Kdy mám reagovat tak a jindy onak? Zase více otázek jak odpovědí.

Když to vezmeme z pohledu Bible. Duch svatý nás vede a měli by jsme věřit jemu, ale satan nás zase pokouší. Jak to poznám zda je to satan či Bůh? Ano, je tu možnost toho co je dobré je od Boha a to špatné od satana, ale jsou zde situace, kdy je správné říct pravdu, ale ta by člověku více ublížila než lež. Co teda teď? Modlit se!? A znovu ta otázka, jak to poznáme?

Ano někdy v minulosti jsme zažili obě strany mince a jistým způsobem si pamatujeme i ty pocity, ale proč nejsme schopní v daný moment volit jednodušeji/snadněji než předtím?

Nedávno jsem zažila celkem tři okamžiky, kdy jsem věděla, že to není správné (podle Bible). Poprvé jsem do toho šla z blbosti a z okolností. Litovala jsem, jo, ale nějak jsem se s tím poprala a zvládla to. Po druhé jsem do toho šla z touhy mého srdce, z touhy mé naděje a víry. Lituji toho? Jo, ale pravděpodobně bych měla protichůdné myšlenky, natož takhle jsem si to i užila a něco se i naučila?! Po třetí jsem to udělala naprosto vědomě s vidinou toho, že může přijít větší trest než předtím. Stejně jsem to udělala. Lituji toho? Chvíli jsem litovala, ale teď ne! Vše mě něco naučí a proto i změní.

Ano, po třetí jsem zvolila vědomě, ale jak poznáme, že to bylo správně či špatně? Co když v těchto rozhodnutích není správná a ani špatná odpověď? Co když to je jen jiná cesta k cíli? Co když opravdu je něco na tom osudu a volbě?

Co když opravdu máme možnost volby, ale též jistotu osudu? Čemu věříte vy? Je to tak či onak anebo máte na to názor jiný? Co když nás život bez chyb neinspiruje a neposouvá dále? .. ale to už je na jiné téma.

Parafráze: str. 302-303, CASANOVA, Petr. Cítit rozumem, myslet srdcem. 2019. V Praze: First Class Publishing, 2019. ISBN 978-809-0613-867.