Může být žena tak úžasná až je nevhodná?

Řekla bych ne! Je to, ale pravda? Opravdu může být žena tak úžasný člověk, hodná, milá, chytrá, vtipná, krásná, samostatná až je neatraktivní? Existuje někdo takový? Neznamená to… není to jednorožec mezi jednorožci? Řekněte mi! Existuje někdo takový?

Slýchávám různé příběhy, jak se dva lidé potkají, jak se rozejdou a i různé důvody proč. Poslední dobou, ale slýchávám důvody typu. Jsi příliš úžasná.. Není správný čas.. Nejsem připraven.. Kdyby to bylo v jinou dobu.. Kdybychom se potkali jindy.. Byla by jsi skvěla matka mých děti, ale já.. Nebylo by to fér vůči tobě.. Potřebuji si vyřešit svůj život.. Tohle není pro mě..

Mohla bych pokračovat, ale myslím, že mi někteří z vás rozumí. Ať to zažijete v pozici muže či ženy, vždy vás to zlomí více než, když slyšíte například: jsi skvělá, ale není tam ta jiskra, necítím k tobě lásku. Nebo se snad pletu?

Jsou lidé, kteří tyto věty používají jako výmluvy, ale co když jich není tolik jako ti s upřímnosti? Myslím tím. Co když víte, že ten člověk vám říká pravdu, vaše intuice vám říká: „Mluví pravdu, opravdu to tak cítí a myslí.“ Co pak? Jak se vypořádat s myšlenkou, že jste člověk dobrý, není na vás nic katastrofální a i okolí si to myslí, ale pořád potkáváte tyto situace? Pořád se vám stávají situace, kdy si říkáte, co dělám špatně? Vybírám si špatně? Líbí se mi snad špatný typ lidí? Nebo dokonce pohlaví? Kde je ta lekce, kterou se mám naučit? Jsou to lekce pro mě nebo pro ně? Kdy zjistím ten ´aha moment´ díky kterému budu vědět, co mi tím chtěl vesmír říct.

Zajímal by mě váš názor a vaše zkušenosti. Mě je totiž těchto lidí líto. Líto těch, kteří hledají soulmate, ale nachází jen tyto typy lidí. A ztrácí důvěru v sebe samé, v druhé a v existenci vyššího záměru.