Láska z románu
- Renáta Drmolová
- 25. 3. 2021
- Minut čtení: 2
Aktualizováno: 7. 4. 2021

Někdy bych si přála žít v době Pýchy a předsudku nebo Bridgertonových. Ženy to měli prostší. Jen se vdát a nic víc, pak se starat o rodinu a pořádat večírky. Ano, mě by to časem nevyhovovalo. Sice bych uměla vyšívat a hrát Mozarta na klavír, ale nenaplňovalo by to celou mou duši. Ale řekněte mi proč i po těch staletích máme potřebu si najít druhou polovičku, která nám poskytne přesně tohle? Že by zakódováno v naší genetice? Ano, ne všechny ženy chtějí rodinu, dům a psa, ale co my, které toužíme po kariéře i rodině? Co my, které toužíme i dnes po lásce z románu. Je to možné? Je možné zažít jak vášnivou, nespoutanou a osudovou lásku a zároveň být ženou dnešní doby? Mnoho mužů mě může odkázat na feminismus, na to, že nemůžeme mít vše. Ale co když chceme?
Co když chceme rodinu, dům, kariéru i lásku z románu, musíme se opravdu něčeho vzdát? Já říkám. Ne!
Nevzdávejme se. Některé tužby, sny i cíle nám byly dány, abychom právě měli tu touhu chtít za něčím směřovat. Znám ty chvíle zoufalství zda to, co máme ve svých snech jsou jen tužby anebo obraz, který nás má hnát dál. To zda jsou to jen naše přání či osud, rozhodujeme to my nebo ostatní? A kdo jsou to ti ostatní? Není náhodou naše budoucnost v našich rukou? Jak víte, věřím v osud i v naše rozhodnutí a činy.
Nespěchejme na lásku. Nerozněcujme a neprobouzejme ji tam, kde není a kde ještě není. Pokud má být tak bude. Něco všechny ty romány mají společného. Hlavní hrdinové musí dorůst, aby nakonec mohli být spolu. Aby se milovali takoví, jací jsou, potřebují se poznat. Potřebují zkoušky lásky, potřebují chybovat a zjistit kdo jsou oni sami bez všech a též kdo jsou s lásku jak svou vlastní, tak společnou. To kdo jsme na to neexistuje jednoduchá otázka, ale radím vám to zjistit. Též, ale nezapomeňte zjistit, kdo jste s láskou druhého. Zjistit jak vás vidí ten druhý a zjistit to jak se vidíte vy sami.
Vždycky budu chtít bláznivou a jedinečnou lásku. Lásku, kvůli které budu bulit jako dítě a též se smát a blbnout jako dítě. Ze které budu šílet, ale ucítím motýly v břiše (nedávno jsem přemýšlela zda jsem tento pocit v životě zažila a víte co? Myslím, že jo.) Lásku, kdy první ranní myšlenka bude na něj a poslední pohled před spaním též na něj.
Nevím, jakou chcete lásku nebo máte, ale věřím, že každá máme tužby, které bychom si měli splnit. Zda se mi to podaří, ví jen …., ale jen kvůli tomu, že něco nejde podle plánu neznamená, že to nakonec nebude. Věřte teda semnou v lásku jako z románu.
Kommentare