Hormone soup (spirit Bird)

Znáte to, když se vám pod kůži vryje nějaká písnička, zážitek, okamžik? Ne? Ano? Já ano, Tahle písnička pro mě začala existovat ve chvíli, kdy jsem shlédla tento tanec. Může se vám to zdát divné, ale pro mě, která miluje hudbu a tanec je to kombinace úžasu, citu, důvěry, krásy, lásky nejen k sobě, ale k tomu druhému.

Někdy se v životech spokojujeme jen s málem a to jen proto, že se bojíme chtít víc, věřit, že máme na víc. Dovolit si být šťastnější a svobodnější s někým než v tuto chvíli. Vztahy mezi muži a ženami jsou podivné. Mnohdy se uvězníme ve vztahu, který nemá budoucnost, a lpíme na něm. Mnohdy radši odejdeme, protože máme strach, že bychom se až příliš citově zainteresovali. Kdy přestaneme utíkat a zůstávat? Kdy se rozhodneme riskovat, uzavírat co už není a probouzet co může být?

Myslím si, že každý někdy zažil vztah, kdy věděl, že to nevede nikam, kdy věděl, že si oba pouze ubližují. Mnohdy je to ze strachu, ze ztráty toho druhého a mnohdy tím vyjadřujeme svou nespokojenost, ale ze zvyku na toho člověka neodcházíme, ale zůstáváme v daném vztahu.

Též si myslím, že známe ty vztahy, kdy cítíme více, než jsme byli připraveni, jsme šťastnější, než jsme si mysleli, že můžeme být, ale i přesto je tam kupa strachu, že se to změní v nic, že pro druhého tolik neznamenáme, jako on pro nás. Máme obavy o budoucnost s tímto člověkem. Strach, že by nám dokázal ublížit a tak se radši rozhodneme tomu vyhnout. A jak jinak, než to ukončit?!

Lidičky, přestaňme utíkat od naších vlastních citů. Věřte mi nikdy se vám to nepovede. Můžete je pohřbít tak hluboko v sobě, jak jen chcete, ale na povrch se nakonec dostanou. Buď v podobě citového výbuchu, nemoci anebo něčeho horšího. Vinou popírání citu, které cítíme, se můžeme ocitnout na jiné životní cestě, než chceme. Můžeme litovat našeho popírání citu až tak, že ztratíme lidi, které jsme milovali nejvíce, kteří byli naším životem, kteří byli to nejdražší, co jsme kdy našli.

Zeptejte se sami sebe! Opravdu to chcete? Chcete ztratit více než získat?

Já ne. Netvrdím, že občas popírám své city či snažím se od nich odpoutat. Učím se prožít si ty city a propustit je. Nechat je v životě, neutápět se v nich, ale použít je k něčemu lepšímu než ke strachu a bolesti.

Snažme se všichni… učme se vyrovnat se s city, které prožíváme v životech a vytvořit z nich něco lepšího než jen setrvání v útěku a strachu.

Písnička a tanec o který se jedná: